POŠTOLKY
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 3.000,- Kč/ROK 
Poštolky jsou jedním z nejpočetněji přijímaných druhů ptáků v záchranných stanicích. Nejvíce bývá mláďat - vypadlých z hnízda, předčasně vylétlých nebo zraněných. Naprostou většinu z nich se nám podaří úspěšně vrátit zpět do přírody (máme zdokumentovaný i případ naší mladé poštolky, která zvládla po vypuštění z Archy uletět za 22 dní 500 kilometrů!).
Značný díl úspěchu na tom nesou naše trvale handicapované poštolky. Nyní nám zde úspěšně fungují 2 páry, které už několik let vyvádějí jednak svá mláďata, jednak mláďata adoptovaná - vypadlá z hnízd či osiřelá. Naše trvale handicapované poštolky se k nám většinou dostaly jako dospělé po zranění křídla. Většinou jim část křídla chybí.
1. 65/2009 - samice GAGA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2009 na Gagarinově ul., pravé křídlo kompak. zlomenina - špatně srostla (pakloub)
Samičku jménem GAGA si na rok 2023 opětovně adoptoval Řád německých rytířů Doba Karlova. Děkujeme!
2. 187/2010 - sameček LUČAN
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2010 v Lučanech n.N., utržené křídlo v zápěstním kloubu, již zhojené
3. 784/2012 - samice CHRASTAVA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2012 v Chrastavě, vyhublá, chybí distální část pravého křídla
4. 50/2017 - samec
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2017 v Trhových Svinách, amputace křídla
5. 149/2020 - samice
místo nálezu a důvod příjmu: nález 2020, Jablonné v Podještědí, zranění dopravou - rána na hlavě, pravé křídlo hůře pohyblivé
6. 184/2020 - samice
místo nálezu a důvod příjmu: nález 2020, Jitrava, zlomené pravé křídlo, příčina neznámá
Na poštolky obecné na rok 2022 opětovně přispěla Anna Píchová z Mimoně. Děkujeme!
KÁŇATA
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 5.000,- Kč/ROK
Káňata se k nám nejčastěji dostávají po zraněních - většinou následkem srážky s autem či vlakem, nebo popálená elektrickým proudem. Měli jsme bohužel i případy otrávených káňat. Pokud se je podaří zachránit, ale z nějakého důvodu již nejdou vrátit do přírody (u nás z důvodu amputace křídla či oslepnutí na jedno oko), zůstávají v Arše. O tyto dravce totiž není v zoologických zahradách ani v jiných stanicích zájem, neboť jich je všude dost. Naštěstí se v našem káněcím hejnu sestavily dva chovné páry, které již několik let úspěšně vyvádějí mláďata. Takto odchované dravce poté vypouštíme do volné přírody.
1. 210/2007 - samice MÁŇA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2007 v Mnichově Hradišti, amputace levého křídla
Samičku káně lesní si na rok 2021 opětovně adoptoval pan Ing. František Filip. Děkujeme!
Samičku káně lesní na rok 2021 podpořil Max Jelínek ze Stráže pod Ralskem. Děkujeme!
2. 335/2008 - KOLÍNEK
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2008 u Kolína, pravé křídlo špatně srostlá zlomenina
3. 923/2011 - samec FRANTA
Místo nálezu a důvod příjmu: převzato 2011 ze Zoo Liberec, tam darováno v r.2007 ze ZS Libštát
4. 873/2013 - samec VYSKEŘÁK
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2013 na Vyskři, amputovaná distální část levého křídla
5. 1463/2016 - samice ROZÁRKA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2016 ve Frýdlantu, luxace kloubu na levém křídle
Samičku káně lesní Rozárku si adoptovali na rok 2023 Ondřej, Štěpán, Roman a Pavlína Petrákovi z Železného Brodu. Děkujeme!
MOTÁK POCHOP
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 5.000,- Kč/ROK
289/2009 - samice MOTÁKOVÁ
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2009 u Rychnova n.N., zlomenina levého křídla - nejprve operace, později amputace
Zraněnou samici motáka pochopa se zlomeným křídlem našli lidé u Rychnova nad Nisou. Krásného dravce naši veterináři operovali, ovšem časem se ukázalo, že kost nesrostla a došlo i k odumření tkáně. Křídlo tedy muselo být amputováno. Motáková by byla hezkou ukázkou svého druhu a rádi bychom ji v budoucnu ukázali i návštěvníkům. Bohužel je stále příliš plachá a z lidské přítomnosti má hrůzu. Zatím tedy musí být „schovaná" v nepřístupném výběhu za voliérami. Ráda se koupe a občas si pochutná i na rybě.
Samičku motáka finančné podporují již od roku 2014 i pro rok 2023 K + K + J TOMANOVI z Liberce.
OREL KRÁLOVSKÝ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 6.000,- Kč/ROK
sameček Bárt - Cca 15ti letý Bárt je původem ze Slovenska. Po amputaci křídla se dostal do ZOO Liberec jako trvalý handicap, ovšem do chovu se nehodí. Proto je alespoň k vidění ve stanici, kde ho můžeme využívat pro výukové programy.
Na orla Bárta v minulosti přispěl pan TOMÁŠ PETRÁŠEK z Liberce.
Orla Bárta si i na rok 2023 opětovně adoptovala paní JANA KŘŮMALOVÁ z Loučné. Děkujeme!
1720/2021 - samice orla - převezena ze zoo jako trvalý handicap po amputaci křídla, nevhodná do chovu.
VÝR VELKÝ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 5.000,-Kč /ROK
157/2017 - jedinec neznámého pohlaví nalezený na zemi u lesa ve Višňové zcela vyhublý. Zřejmě se jedná o staré zvíře, které si již nebylo schopno nic ulovit.
Na výra velkého v roce 2018 přispěl pan Robert Žejglic z Ústí nad Labem, děkujeme.
Výra velkého si na rok 2023 opětovně adoptovali manželé Karkošovi. Děkujeme!
1403/2021 - jedinec neznámého pohlaví nalezený v srpnu 2021 v Jablonci nad Nisou vyhublý, neschopný letu. Zvíře bylo kroužkováno na hnízdě jako mládě v roce 2000 v německé vesničce Grosskoschen. Jedná se o jedno z nejstarších zdokumentovaných zvířat z volné přírody.
Druhého výra velkého si na rok 2022 adoptovali manželé POMEZNÍ. Děkujeme!
PUŠTÍK OBECNÝ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 3.000,- Kč / ROK
1512/2019 - puštík po amputaci otevřené zlomeniny levého křídla nalezený u Boreckých skal
100/2016 - puštík po srážce s vlakem, po operaci zlomené nohy nepoužívá prsty
92/2016 - samec puštíka zachycený v ostnatém drátu v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Křídlo bylo natolik poškozené, že muselo být amputováno.
Puštíka obecného si v roce 2023 adoptoval Max Jelínek ze Stráže pod Ralskem. Děkujeme!
Jednoho z puštíků si na rok 2023 adoptovali AnToLuMiEl NIDRLOVI z Liberce. Děkujeme!
Druhého z puštíků si na rok 2022 adoptovala Lidunka MOKRÁ z Liberce. Děkujeme!
Třetího z puštíků si na rok 2023 adoptovala Nikol Hajleková z Liberce. Děkujeme!
Čtvrtého z puštíků si na rok 2023 adoptovali Ondřej a Matyáš Týkalovi. Děkujeme!
SOJKA OBECNÁ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 1.500,- Kč/ROK
959/2011 - PRDIM
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2011 jako polovzletné mládě v Jablonci n.N. u přehrady, viselo za nohu z plotu
Vysílené mládě sojky našli lidé poblíž přehrady v Jablonci, jak visí přichycené za nohu z plotu. Podařilo se ho zachránit a odchovat, ale přesto u nás muselo zůstat, i když je fyzicky zcela v pořádku. Proč?
Mláďata sojek odchováváme poměrně běžně a doposud se nám nestalo, že by sojče v případě úspěšného umělého odchovu nebylo možné vypustit z důvodu imprintingu. Imprinting se dá česky nazvat jako „nevhodné vtištění". Jedná se o získání trvalých nevhodných návyků, které většinou znemožní život zvířete na svobodě. U ptačích mláďat tomu lze předejít, pokud chovatel ví, jak na to. Nejčastěji se k nám „imprinťáčci" dostávají z rukou laiků, kteří se v dobré víře pomoci opuštěnému mláděti pokoušejí o domácí odchov. Proto takovou laickou „pomoc" velmi neradi vidíme, neboť lidé z takového mláděte v podstatě vyrobí duševního mrzáčka. V případě „Prdima" se to bohužel nechtěně povedlo i nám.
Z důvodu nedostatku místa jsme totiž toto sojče museli umístit ve voliéře u slepého mladého datla, kterého bylo nutné krmit ručně z pinzety. V době, kdy by se sojče mělo osamostatňovat, chtělo stále využívat „pinzetové nabídky", protože to vidělo u svého spolubydlícího. I když se naučilo samo si najít potravu, na člověka si prostě příliš zvyklo. Známky imprintingu jsme však tehdy ještě nezpozorovali, a proto jsme sojku nakonec vypustili. Po třech týdnech jsme ji ovšem na druhém konci Liberce museli odchytit - byla sice schopná se sama uživit, ale jednodušší jí přišlo žebrat u lidí o potravu. Také ji napadaly straky, které instinktivně vycítily její psychickou odlišnost.
Nastěhovali jsme ji proto jako trvale psychicky handicapovaného jedince do voliéry. Sojka se brzy začala přizpůsobovat provozu stanice - zejména nás udivila svými imitátorskými schopnostmi. Zvládá velmi věrně napodobit hlasy většiny trvalých obyvatel naší stanice - poštolek, káňat, datla, při úklidu její voliéry vrčí jako kuna, rychle se naučila mňoukat jako dočasně ubytované kotě, v létě píská jako hladové srnče. Začala dokonce napodobovat i lidský hlas, ošetřovatelky vždy zdraví veselým "Nazdar!". Prvním jejím lidským slovem ovšem bylo „Prdim" - odtud i její jméno. Dlouho nám nebylo jasné, kde k tomu přišla. Nakonec ošetřovatelce došlo, že při dokončení práce ve stanici obvykle pronese větu „Tak, dneska už na vás PRDIM."
Na sojku obecnou PRDIMA přispívala v letech 2016-2019 paní Jana Vojtíšková a Karolína Špalková z Valdic
v roce 2020 si sojku adoptovala rodina Šoltysova
Sponzory sojky obecné pro rok 2021 jsou MANŽELÉ HOLBOVI. Děkujeme!
Na rok 2022 si sojku PRDIMA adoptovali manželé SOJKOVI z Liberce. Děkujeme!
KUNA SKALNÍ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 3.000,- Kč/ROK
115/2010 - sameček kastrovaný, MÉĎA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2010 u Polesí (Rynoltice), cca 1měsíční mládě, leželo v lese mimo hnízdo
Bezmocné, asi měsíc staré mláďátko kuny skalní našli lidé na jaře 2010 v lese nedaleko Rynoltic. Kuny rodí své mladé v norách, dutinách a jiných teplých úkrytech. Toto mládě ale leželo jen tak na zemi - pravděpodobně ho matka upustila při přenášení do bezpečí. Malý sameček byl zcela zdravý a životaschopný, takže ho matka nejspíš neopustila záměrně.
Mladé kuny jsou poměrně dlouho zcela závislé na matce a tak i jejich umělý odchov je „na dlouhé lokte". Kuňátko Méďu jsme museli začít kojit speciálním mlékem každé 4 hodiny (i v noci). Postupně jsme přecházeli na mléčnou kaši smíchanou s kočičí konzervou. Po o dstavu ve 2 měsících věku začal Méďa baštit především vařené kuřecí krky s přílohou a také syrová rozmražená jednodenní kuřátka.
Doufali jsme, že se časem osamostatní a naučí se lovit, proto jsme mu předkládali i živou potravu (zejména myšky). Méďa se však ukázal jako strašpytel a zcela neschopný lovec - z myší měl hysterické záchvaty a utíkal se před nimi schovat do nejzazšího koutu klece. Bohužel zrovna v tom roce se k nám do stanice nedostalo žádné další kuňátko, se kterým by Méďa mohl „zdivočet". Nebyl proto schopný naučit se návyky potřebné pro přežití ve volné přírodě a musel zůstat ve stanici. V jiných letech jsme kuňátek mívali více, takže se mladé šelmičky zabavily spolu, neochočily se, od sebe mohly odkoukat také užitečné lovecké dovednosti. Během léta jsme je pak mohli vypustit do přírody, samozřejmě mimo obydlená místa.
Méďa to štěstí neměl a nyní alespoň slouží ve stanici jako ukázka zástupce kunovitých šelem.
Kuňáka Méďu finančně podporuje již od roku 2014 i pro rok 2023 paní IVANA KARKOŠOVÁ z Vratislavic nad Nisou.
 VEVERKA OBECNÁ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 1.500,- Kč/ ROK
Veverka obecná jménem Křivule se k nám dostala jako osiřelé mládě. Zřejmě díky poruše ve vývoji plodu, či genetické vadě se o ni rodiče přestali starat. Křivuli na předních končetinách chybí prstíky a ty které má, jsou srostlé k sobě, což ji omezuje v pohybu po stromech a v přírodě by jistě nepřežila. Dále má zdeformovaný ocásek.
Na veverku Křivuli opakovaně přispívá od roku 2020 i v roce 2023 LENKA KŘŮMALOVÁ. Děkujeme!
VLAŠTOVKA OBECNÁ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 800,- Kč/ROK
Pár vlaštovek obecných si na rok 2021 adoptovala KATEŘINA STŘELCOVÁ. Děkujeme!
V uplynulých letech na chov vlaštovky přispěli:
paní BARBORA ŽŮRKOVÁ
paní HANA HOCKÁ
pan VLADIMÍR NEVYHOŠTĚNÝ a SIMONA KNOOPOVÁ
VRABEC DOMÁCÍ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK 800,- Kč/rok
1504/2019 - nález 2019 v Hrádku n/N jako mládě vypadlé z hnízda, do stanice se dostal se špatně srostlou zlomeninou křídla, které muselo být amputováno
Na vrabce domácího pro rok 2023 přispívá paní DURDINOVÁ ze Sokolova. Děkujeme!
Vravce domácího si na rok 2022 adoptovala paní NOVÁKOVÁ z Tanvaldu. Děkujeme!
HAVRAN POLNÍ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK =1.500,- Kč/ROK
1033/2015 - nalezen v Machníne v roce 2015 se starými již špatně srostlými zlomeninami nohou
Na chov havrana polního přispívá od roku 2016 i pro rok 2023 trampská osada T.O.W.B.
VRÁNA OBECNÁ
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 1.500,- Kč/ROK
1058/2015 - nález 2015 v Liberci, amputace křídla
Na chov vrány obecné přispívá od roku 2016 i pro rok 2023 trampská osada T.O.W.B.
1695/2020 - ELVÍRA - odchycena v Liberci se starou otevřenou zlomeninou křídla, které bylo částečně amputováno.
vránu ELVÍRU si na rok 2023 adoptovala ZUZANA HODÍKOVÁ z Liberce. Děkujeme!
|
Záchranná stanice 