Archa Liberec

Centrum pro zvířata v nouzi

seznam druhů


POŠTOLKY

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 3.000,- Kč/ROK poštolka obecná

Poštolky jsou jedním z nejpočetněji přijímaných druhů ptáků v záchranných stanicích. Nejvíce bývá mláďat - vypadlých z hnízda, předčasně vylétlých nebo zraněných. Naprostou většinu z nich se nám podaří úspěšně vrátit zpět do přírody (máme zdokumentovaný i případ naší mladé poštolky, která zvládla po vypuštění z Archy uletět za 22 dní 500 kilometrů!).
Značný díl úspěchu na tom nesou naše trvale handicapované poštolky. Do jejich voliéry totiž poštolčí mláďata dáváme, takže od nich mohou „odkoukat" potřebné návyky nutné pro svobodný život. Naše trvale handicapované poštolky se k nám většinou dostaly jako dospělé po zranění křídla. Většinou jim část křídla chybí. Rádi bychom z nich po dostavbě stanice vytvořily také chovné páry, k nimž bychom mohly malá mláďata přikládat.


1. 174/2007 - sameček LOUČKA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2007 v Loučné jako mládě, chybějící distální část křídla

Poštolku obecnou si na rok 2017 adoptovala IRENA CEJPOVÁ z Liberce. Děkujeme!

2. 65/2009 - samice GAGA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2009 na Gagarinově ul., pravé křídlo kompak. zlomenina - špatně srostla (pakloub)

3. 187/2010 - sameček LUČAN
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2010 v Lučanech n.N., utržené křídlo v zápěstním kloubu, již zhojené

4. 784/2012 - samice CHRASTAVA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2012 v Chrastavě, vyhublá, chybí distální část pravého křídla

 

 

KÁŇATA

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 5.000,- Kč/ROK02-06-13-11-21-12-img_8783jpg.JPG

Káňata se k nám nejčastěji dostávají po zraněních - většinou následkem srážky s autem či vlakem, nebo popálená elektrickým proudem. Měli jsme bohužel i případy otrávených káňat. Pokud se je podaří zachránit, ale z nějakého důvodu již nejdou vrátit do přírody (u nás z důvodu amputace křídla či oslepnutí na jedno oko), zůstávají v Arše. O tyto dravce totiž není v zoologických zahradách ani v jiných stanicích zájem, neboť jich je všude dost. Zatím slouží pro potřeby ekologické výchovy. Po dobudování stanice bychom se chtěli pokusit o sestavení chovných párů, které by případně mohly adoptovat osiřelá mláďata některých druhů dravců.

1. 210/2007 - samice MÁŇA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2007 v Mnichově Hradišti, amputace levého křídla

2. 315/2008 - STÁŇA
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2008 ve Stráži p.R., vynětí oka, amputace prstu na pravém pařátu

Samičku káně lesní si na rok 2019 adoptoval pan Ing. František Filip. Děkujeme!


3. 335/2008 - KOLÍNEK
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2008 u Kolína, pravé křídlo špatně srostlá zlomenina

4. 923/2011 - samec FRANTA
Místo nálezu a důvod příjmu: převzato 2011 ze Zoo Liberec, tam darováno v r.2007 ze ZS Libštát

5. 1596/2011 - ŽIŽKA
Místo nálezu a důvod příjmu: někdo ho 2011 dovezl do Zoo, na levé straně hlavy otok - zraněné oko, po léčbě zjištěna slepota

6. 401/2012 - samec HAJNEJ
Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2012 v Hajništi, amputované pravé křídlo v zápěstí

 

 

MOTÁK POCHOP02-06-13-11-24-59-img_8716jpg.JPG

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 5.000,- Kč/ROK

289/2009 - samice MOTÁKOVÁ

Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2009 u Rychnova n.N., zlomenina levého křídla - nejprve operace, později amputace


Zraněnou samici motáka pochopa se zlomeným křídlem našli lidé u Rychnova nad Nisou. Krásného dravce naši veterináři operovali, ovšem časem se ukázalo, že kost nesrostla a došlo i k odumření tkáně. Křídlo tedy muselo být amputováno. Motáková by byla hezkou ukázkou svého druhu a rádi bychom ji v budoucnu ukázali i návštěvníkům. Bohužel je stále příliš plachá a z lidské přítomnosti má hrůzu. Zatím tedy musí být „schovaná" v nepřístupném výběhu za voliérami. Ráda se koupe a občas si pochutná i na rybě.

Samičku motáka si na rok 2019 opětovně adoptovali K a K a J TOMANOVI z Liberce.

 

 

bartjpg.jpg

 

 

OREL KRÁLOVSKÝ

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 6.000,- Kč/ROK

sameček Bárt

Cca 15ti letý Bárt je původem ze Slovenska. Po amputaci křídla se dostal do ZOO Liberec jako trvalý handicap, ovšem do chovu se nehodí. Proto je alespoň k vidění ve stanici, kde ho můžeme využívat pro výukové programy.


Bárta si na rok 2018 adoptoval pan TOMÁŠ PETRÁŠEK z Liberce.

 

 

 

 

11-08-16-03-06-21-vyrjpg.jpg

VÝR VELKÝ

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 5.000,-Kč /ROK

Výra jsme odchytli u polských hranic totálně zesláblého, že nemohl ani létat. Na noze má kroužek, bohužel se ale podle kroužku nepodařilo dohledat majitele. Pták žijící celý život v kleci nebyl schopný se ve volné přírodě uživit. Pouze tím, že jsme ho nakrmili krásně zesílel a bez problémů létá. Má tedy naučené špatné chování, neumí si nic ulovit a byl zřejmě zvyklý pouze na předkládání mrtvé potravy.

Na výra velkého v roce 2018 přispívá pan Robert Žejglic z Ústí nad Labem, děkujeme.

 

PUŠTÍK OBECNÝpustikjpg.jpg

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 3.000,- Kč / ROK
Na puštíky obecné pravidelně přispívá pan Žatecký.
Puštíka obecného si na rok 2019 adoptovala trampská osada T.O.W.B.

 

 

 

 

 

 

 

SOJKA OBECNÁ

img_8697jpg.JPG
ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 1.500,- Kč/ROK

959/2011 - PRDIM

Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2011 jako polovzletné mládě v Jablonci n.N. u přehrady, viselo za nohu z plotu

Vysílené mládě sojky našli lidé poblíž přehrady v Jablonci, jak visí přichycené za nohu z plotu. Podařilo se ho zachránit a odchovat, ale přesto u nás muselo zůstat, i když je fyzicky zcela v pořádku. Proč?
Mláďata sojek odchováváme poměrně běžně a doposud se nám nestalo, že by sojče v případě úspěšného umělého odchovu nebylo možné vypustit z důvodu imprintingu. Imprinting se dá česky nazvat jako „nevhodné vtištění". Jedná se o získání trvalých nevhodných návyků, které většinou znemožní život zvířete na svobodě. U ptačích mláďat tomu lze předejít, pokud chovatel ví, jak na to. Nejčastěji se k nám „imprinťáčci" dostávají z rukou laiků, kteří se v dobré víře pomoci opuštěnému mláděti pokoušejí o domácí odchov. Proto takovou laickou „pomoc" velmi neradi vidíme, neboť lidé z takového mláděte v podstatě vyrobí duševního mrzáčka. V případě „Prdima" se to bohužel nechtěně povedlo i nám.
Z důvodu nedostatku místa jsme totiž toto sojče museli umístit ve voliéře u slepého mladého datla, kterého bylo nutné krmit ručně z pinzety. V době, kdy by se sojče mělo osamostatňovat, chtělo stále využívat „pinzetové nabídky", protože to vidělo u svého spolubydlícího. I když se naučilo samo si najít potravu, na člověka si prostě příliš zvyklo. Známky imprintingu jsme však tehdy ještě nezpozorovali, a proto jsme sojku nakonec vypustili. Po třech týdnech jsme ji ovšem na druhém konci Liberce museli odchytit - byla sice schopná se sama uživit, ale jednodušší jí přišlo žebrat u lidí o potravu. Také ji napadaly straky, které instinktivně vycítily její psychickou odlišnost.
Nastěhovali jsme ji proto jako trvale psychicky handicapovaného jedince do voliéry vedle kuňáka Médi. Sojka se brzy začala přizpůsobovat provozu stanice - zejména nás udivila svými imitátorskými schopnostmi. Zvládá velmi věrně napodobit hlasy většiny trvalých obyvatel naší stanice - poštolek, káňat, datla, při úklidu její voliéry vrčí jako kuna, rychle se naučila mňoukat jako dočasně ubytované kotě, v létě píská jako hladové srnče. Začala dokonce napodobovat i lidský hlas, například volání ošetřovatelek útulku na psa Roka („Roku, Roku..."). Prvním jejím lidským slovem ovšem bylo „Prdim" - odtud i její jméno. Dlouho nám nebylo jasné, kde k tomu přišla. Nakonec ošetřovatelce došlo, že při dokončení práce ve stanici obvykle pronese větu „Tak, dneska už na vás PRDIM."

Sojku obecnou si na rok 2018 adoptovala paní Jana Vojtíšková a Karolína Špalková z Valdic.

 

02-06-13-02-24-12-dscn0134jpg.jpg

KUNA SKALNÍ

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 3.000,- Kč/ROK

115/2010 - sameček kastrovaný, MÉĎA

Místo nálezu a důvod příjmu: nález 2010 u Polesí (Rynoltice), cca 1měsíční mládě, leželo v lese mimo hnízdo

Bezmocné, asi měsíc staré mláďátko kuny skalní našli lidé na jaře 2010 v lese nedaleko Rynoltic. Kuny rodí své mladé v norách, dutinách a jiných teplých úkrytech. Toto mládě ale leželo jen tak na zemi - pravděpodobně ho matka upustila při přenášení do bezpečí. Malý sameček byl zcela zdravý a životaschopný, takže ho matka nejspíš neopustila záměrně.
Mladé kuny jsou poměrně dlouho zcela závislé na matce a tak i jejich umělý odchov je „na dlouhé lokte". Kuňátko Méďu jsme museli začít kojit speciálním mlékem každé 4 hodiny (i v noci). Postupně jsme přecházeli na mléčnou kaši smíchanou s kočičí konzervou. Po oimg_0987jpg.jpgdstavu ve 2 měsících věku začal Méďa baštit především vařené kuřecí krky s přílohou a také syrová rozmražená jednodenní kuřátka.
Doufali jsme, že se časem osamostatní a naučí se lovit, proto jsme mu předkládali i živou potravu (zejména myšky). Méďa se však ukázal jako strašpytel a zcela neschopný lovec - z myší měl hysterické záchvaty a utíkal se před nimi schovat do nejzazšího koutu klece. Bohužel zrovna v tom roce se k nám do stanice nedostalo žádné další kuňátko, se kterým by Méďa mohl „zdivočet". Nebyl proto schopný naučit se návyky potřebné pro přežití ve volné přírodě a musel zůstat ve stanici. V jiných letech jsme kuňátek mívali více, takže se mladé šelmičky zabavily spolu, neochočily se, od sebe mohly odkoukat také užitečné lovecké dovednosti. Během léta jsme je pak mohli vypustit do přírody, samozřejmě mimo obydlená místa.
Méďa to štěstí neměl a nyní alespoň slouží ve stanici jako ukázka zástupce kunovitých šelem.

Kuňáka Méďu si na rok 2019 opětovně adoptovala paní IVANA KARKOŠOVÁ z Vratislavic nad Nisou.


VLAŠTOVKA OBECNÁ

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 800,- Kč/ROKvlastovka_malajpg.jpg
Na chov vlaštovky přispěli:

paní HANA HOCKÁ
pan VLADIMÍR NEVYHOŠTĚNÝ a SIMONA KNOOPOVÁ

 

 

 

 

 

 

06-27-16-08-55-12-havran_malajpg.jpg

HAVRAN POLNÍ

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK =1.500,- Kč/ROK

Havrana polního si na rok 2019 opětovně adoptovala trampská osada T.O.W.B.

 

 

 

 

VRÁNA OBECNÁvrana_malajpg.jpg

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 1.500,- Kč/ROK
Vránu obecnou si také na rok 2019 opětovně adoptovala trampská osada T.O.W.B.

 

 

 

 

KRKAVEC VELKÝ11-08-16-03-32-33-krkavecjpg.jpg

ADOPČNÍ PŘÍSPĚVEK = 3.000,- Kč / ROK
Krkavce velkého si na rok 2019 adoptovali Koškovi.
 
fwefe