V letošním roce jsme do Archy přijali o 100 více ježků, než bývá obvyklé – prozatím 224. Velký nárůst byl způsoben především zářijovými lijáky, které ježkům vyplavily úkryty v době, kdy měly samice druhý vrh mláďat. V jednu dobu jsme jich tu měli 70 najednou! Nyní, v prosinci, pečujeme o 18 bodlináčů.

Ježci se k nám dostávali v průběhu celého roku. Jeden velmi neobvyklý případ jsme zaznamenali koncem října. Lidé našli v Liberci ježka, který byl nafouklý jako míč. Jednalo se o následek zranění, kdy do podkoží proniká vzduch. Tento úkaz má i svůj název: balónový syndrom. Bez pomoci by samozřejmě uhynul.

Co s tím?
Veterináři ježka opakovaně doslova vyfukovali pomocí silné duté jehly, aplikovali antibiotika a léky proti bolesti. Během týdne se jeho stav podařilo stabilizovat, i když následná léčba ještě nějakou dobu trvala (měl zraněnou i hlavu a oči). Nyní je Balón stále v péči Archy – už je zazimovaný a hibernuje. Pobude u nás do jara, kdy ho ve vhodnou dobu vypustíme do přírody.

„Den pro zvířata“ v DDM Větrník uspořádal 29.5. „Městský parlament Liberec“. Je to neformální zájmový kroužek, jehož členy jsou žáci 2.stupně základních škol.  Cílem kroužku je vytvořit mladým lidem prostor, kde se budou moci zajímat o to, co se ve městě děje, aby věděli, že i oni mohou věci ovlivňovat, aby získali zdravou sebedůvěru ve své schopnosti. Realizují své projekty, které vymyslí a získávají tak zkušenosti a sebevědomí v tom, že i oni přes svůj věk mohou něco změnit. Tito mladí lidé navštívili v zimě naši záchrannou stanici. Na základě zážitku, který si z návštěvy odnesli, se rozhodli uspořádat charitativní akci, jejíž výtěžek byl určen pro potřeby záchranné stanice. Na zahradě DDM Větrník se mohli návštěvníci seznámit nejen s prací Archy, ale shlédli též ukázky dog-dancingu a agility, sokolníka s dravými ptáky i vystoupení dětského pěveckého sboru. Během krásného odpoledne se organizátorům podařilo vybrat 15.000,- korun a dále věcné dary, které předali zástupkyni Archy. Vše poslouží zvířatům v záchranné stanici. Moc děkujeme!

Záchranná stanice Archa opět hlásí nové rekordy. V loňském roce její pracovníci uskutečnili nejvíce výjezdů a přijali, ošetřili i vypustili zpět do volné přírody zatím největší počet zvířat ve své historii.

 

Rok 2023 se zapíše do historie Záchranné stanice pro volně žijící handicapované živočichy při Zoo Liberec – Archa jako jeden z těch náročnějších. Její pracovníci ošetřili celkem 3033 zvířecích jedinců, což je více než dvojnásobek jejich dlouhodobého průměru. Rekordní množství bylo také výjezdů k odchytům, kterých uskutečnili 539. Zpět do volné přírody se podařilo navrátit celkem 69 % přijatých zvířat.

 

Do rekordně vysokých čísel se vyšplhal počet zvířat přijatých v loňském roce do Záchranné stanice Archa v Liberci. Každoročně se počty ošetřených jedinců pohybují okolo 1500, za rok 2023 jich však stanicí prošlo celkem 3033. Toto dvojnásobné navýšení počtu bylo způsobeno zejména zásahy u mimořádně početných kolonií invazních netopýrů hvízdavých. „Koncem léta jsme na dvanácti různých lokalitách v Libereckém kraji odchytili celkem 1523 netopýrů. Nejvíce jich bylo nalezeno v panelovém domě v Jablonci nad Nisou, kde jsme v jediném pokoji nalezli 499 kusů,“ říká Ivana Hancvenclová, vedoucí stanice. Další velký záchyt netopýrů proběhl také jako již tradičně v Krajské nemocnici Liberec, kde hledalo úkryt 449 těchto hmyzožravých letounů.

Neobvykle vysoký počet jedinců v nouzi ale pracovníci Archy zaznamenali například u ježků, kterých přijali 146, nebo ptáků rorýsů obecných. Rorýsi byli nejčastějšími pacienty stanice na konci měsíce července, kdy venkovní teploty v Česku často přesahovaly 30 stupňů Celsia. „Rorýsi totiž často hnízdí v mezerách pod střechami a při vysokých teplotách se plechy na střechách natolik rozpálí, že mladí rorýsi – přestože ještě nejsou letuschopní – vyskočí ven a dopadnou na zem. K nám do péče tak dostalo 71 jedinců tohoto druhu,“ vysvětluje Hancvenclová.

Dalšími zvířecími pacienty byli například i tři labutí sourozenci, kteří utrpěli vážná zranění po kousnutí neznámou šelmou. „Měli kousné rány a stržené velké plochy kůže na různých místech těla. Denní ošetřování naštěstí snášeli velmi dobře a rány se po měsíci zhojily natolik dobře, že labutě mohly být vráceny zpět do přírody,“ přibližuje případ vedoucí stanice. Vyléčena byla také dospělá labutí samici, kterou neznámý pachatel postřelil na Markvartickém rybníce v Jablonném v Podještědí.

Dalším zajímavých případem byla záchrana mláděte lišky, které zapadlo do meliorační skruže na louce pod vrchem Javorník. „Skruž byla bez jakéhokoliv zabezpečení, navíc skrytá v křoví a v úrovni s terénem. Další podobně nebezpečné skruže jsme našli v okolí. Spolu s liščetem leželo v této pasti též uhynulé srnče. Situaci jsme zdokumentovali a předali podnět na Magistrát města Liberec, který přiměl majitele pozemku skruže zabezpečit,“ doplňuje Hancvenclová.

Asi nejexotičtějším druhem, kterému v Arše v loňském roce pomohli přežít, byl dle Ivany Hancvenclové leguán zelený. „Dostali jsme telefonát, že nějaká exotická ještěrka okusuje třešně na zahradě jednoho rodinného domu v Horním Hanychově. Odchyt nebyl úplně jednoduchý, protože leguán šplhal na nejvzdálenější tenké větve mimo umístěnou odchytovou síť. Nakonec se nám ho podařilo ulovit a dočasně jsme ho ubytovali u nás v Arše. Majitel se o leguána později přihlásil a byl značně překvapený, že zvíře přežilo v dobré kondici několik týdnů na útěku. V tu dobu se totiž noční teploty pohybovaly dlouhodobě kolem 5^oC, takže už nedoufal, že by se jeho mazlíček mohl najít živý,“ popisuje další případ s dobrým koncem vedoucí stanice.

Za celý rok pracovníci záchranné stanice uskutečnili 539 výjezdů k odchytům zvířat v nouzi a z přijatých 3033 jedinců se jim podařilo vypustit zpět do volné přírody 69 %.

 

Kontakt pro média

Ing. Ivana Hancvenclová

vedoucí záchranné stanice pro volně žijící handicapované živočichy

Centrum pro zvířata v nouzi při Zoo Liberec – ARCHA

Tel.: 728040610, e-mail: hancvenclova@zooliberec.cz

Podíleli jsme se na vzniku poučného videa na téma záchranných stanic a mnohdy zbytečných zásahů do přírody. Video vytvořilo CCBC (Koalice na ochranu biodiverzity) v roce 2022 za přispění Ministerstva životního prostředí. Již v únoru se začínají rodit první jarní mláďata a video bude opět více než aktuální. Pěknou podívanou…

Jeřáb popelavý – kriticky ohrožený impozantní pták, se poprvé za dobu existence Archy dostal do naší péče.
Jednalo se o poměrně kuriózní případ. V noci 11.3. se v letu srazil s kamionem v Desné v Jizerských horách a zůstal ležet na silnici. Událost vidělo několik místních lidí, kteří se k němu seběhli, ale nevěděli, jak pomoci. Shodou okolností právě kolem projížděla paní, která je sokolnice, takže věděla, kam se obrátit o pomoc. Spojila se s veterinární klinikou v Liberci – Růžodole a MVDr. Čajánková jí poradila, jak s ptákem bezpečně manipulovat. Silný pták byl otřesený, takže se naštěstí převozu příliš nebránil. Obětavá nálezkyně ho tedy v noci přivezla na kliniku. Kromě několika oděrek a známek otřesu kupodivu jeřáb neutrpěl žádné zranění. Na klinice zůstal do rána na pozorování, poté jsme si pro něj přijeli z Archy. Během dne se jeřáb ve voliéře vzpamatoval natolik, že jsme se po poradě s odborníky – ornitology rozhodli co nejdříve ho vypustit do přírody. Jeřábi jsou totiž velmi špatně chovatelní ptáci, kteří v zajetí mnohdy zcela odmítají potravu a rychle podléhají stresu. Proto jsme ve spolupráci s odborníky z České společnosti ornitologické již následující den zajistili jeho převoz na místo vypuštění u Černous na Frýdlantsku. Jeřáb byl předtím v Arše okroužkován, aby ho bylo možné identifikovat při případných pozorováních.

Bezmocné, asi měsíc staré mláďátko kuny skalní našli lidé na jaře 2010 v lese nedaleko Rynoltic. Kuny rodí své mladé v norách, dutinách a jiných teplých úkrytech. Toto mládě ale leželo jen tak na zemi – pravděpodobně ho matka upustila při přenášení do bezpečí. Malý sameček byl zcela zdravý a životaschopný, takže ho matka nejspíš neopustila záměrně.
Mladé kuny jsou poměrně dlouho zcela závislé na matce a tak i jejich umělý odchov je „na dlouhé lokte“. Kuňátko Méďu jsme museli začít kojit speciálním mlékem každé 4 hodiny (i v noci). Postupně jsme přecházeli na mléčnou kaši smíchanou s kočičí konzervou. Po odstavu ve 2 měsících věku začal Méďa baštit především vařené kuřecí krky s přílohou a také syrová rozmražená jednodenní kuřátka.
Doufali jsme, že se časem osamostatní a naučí se lovit, proto jsme mu předkládali i živou potravu (zejména myšky). Méďa se však ukázal jako strašpytel a zcela neschopný lovec – z myší měl hysterické záchvaty a utíkal se před nimi schovat do nejzazšího koutu klece. Bohužel zrovna v tom roce se k nám do stanice nedostalo žádné další kuňátko, se kterým by Méďa mohl „zdivočet“. Nebyl proto schopný naučit se návyky potřebné pro přežití ve volné přírodě a musel zůstat ve stanici. V jiných letech jsme kuňátek mívali více, takže se mladé šelmičky zabavily spolu, neochočily se, od sebe mohly odkoukat také užitečné lovecké dovednosti. Během léta jsme je pak mohli vypustit do přírody, samozřejmě mimo obydlená místa.
Méďa to štěstí neměl a nyní alespoň slouží ve stanici jako ukázka zástupce kunovitých šelem.

Díky odvážnému zásahu náhodného nálezce se podařilo pomoci nemocné samici výra.

Pracovník lesnické firmy procházel v létě 2010 po pastvině nedaleko Hrádku nad Nisou, když ho zaujal neobvyklý výjev – koně útočili na velkého výra, který nebyl schopný létat. Muž duchapřítomně výra odchytil, přestože tento pták může být při manipulaci velmi nebezpečný (byl dokonce zaznamenán i smrtelný úraz ošetřovatele).  Pokud by muž nezasáhl, nejspíš by výra koně udupali. Výr měl na sobě připevněný „batůžek“ – vysílačku, a byl kroužkovaný.

Po převzetí do stanice jsme díky tomu zjistili, že se jedná o samici jménem Kiri, která je sledována v odborném monitorovacím projektu již od roku 2003. Dlouho se nám nedařilo vypátrat, proč Kiri nelétá – žádná zranění nebyla zjištěna, výživný stav nebyl vyloženě špatný.

Po měsíční rehabilitaci byla vypuštěna zpět na hnízdiště, kde na ni netrpělivě čekal její partner. Několik dní se zdálo, že bude v pořádku, záhy však opět přestala létat. Mimoňský veterinář pan MVDr. Tóth zjistil, že je velmi silně napadena vnitřními parazity (předchozí odčervení v Arše bohužel nepomohlo). Proto byla Kiri převezena znovu k nám do stanice a dále se léčila a rehabilitovala.

Poté byl učiněn další pokus o vypuštění na své hnízdiště. Dle dosavadních informací se zdá, že se Kiri vzpamatovala a bude-li jí osud nakloněn, možná se svým partnerem na jaře odchovají mláďata. Držte jim palce.