Bezmocné, asi měsíc staré mláďátko kuny skalní našli lidé na jaře 2010 v lese nedaleko Rynoltic. Kuny rodí své mladé v norách, dutinách a jiných teplých úkrytech. Toto mládě ale leželo jen tak na zemi – pravděpodobně ho matka upustila při přenášení do bezpečí. Malý sameček byl zcela zdravý a životaschopný, takže ho matka nejspíš neopustila záměrně.
Mladé kuny jsou poměrně dlouho zcela závislé na matce a tak i jejich umělý odchov je „na dlouhé lokte“. Kuňátko Méďu jsme museli začít kojit speciálním mlékem každé 4 hodiny (i v noci). Postupně jsme přecházeli na mléčnou kaši smíchanou s kočičí konzervou. Po odstavu ve 2 měsících věku začal Méďa baštit především vařené kuřecí krky s přílohou a také syrová rozmražená jednodenní kuřátka.
Doufali jsme, že se časem osamostatní a naučí se lovit, proto jsme mu předkládali i živou potravu (zejména myšky). Méďa se však ukázal jako strašpytel a zcela neschopný lovec – z myší měl hysterické záchvaty a utíkal se před nimi schovat do nejzazšího koutu klece. Bohužel zrovna v tom roce se k nám do stanice nedostalo žádné další kuňátko, se kterým by Méďa mohl „zdivočet“. Nebyl proto schopný naučit se návyky potřebné pro přežití ve volné přírodě a musel zůstat ve stanici. V jiných letech jsme kuňátek mívali více, takže se mladé šelmičky zabavily spolu, neochočily se, od sebe mohly odkoukat také užitečné lovecké dovednosti. Během léta jsme je pak mohli vypustit do přírody, samozřejmě mimo obydlená místa.
Méďa to štěstí neměl a nyní alespoň slouží ve stanici jako ukázka zástupce kunovitých šelem.
