Podíleli jsme se na vzniku poučného videa na téma záchranných stanic a mnohdy zbytečných zásahů do přírody. Video vytvořilo CCBC (Koalice na ochranu biodiverzity) v roce 2022 za přispění Ministerstva životního prostředí. Již v únoru se začínají rodit první jarní mláďata a video bude opět více než aktuální. Pěknou podívanou…

Jeřáb popelavý – kriticky ohrožený impozantní pták, se poprvé za dobu existence Archy dostal do naší péče.
Jednalo se o poměrně kuriózní případ. V noci 11.3. se v letu srazil s kamionem v Desné v Jizerských horách a zůstal ležet na silnici. Událost vidělo několik místních lidí, kteří se k němu seběhli, ale nevěděli, jak pomoci. Shodou okolností právě kolem projížděla paní, která je sokolnice, takže věděla, kam se obrátit o pomoc. Spojila se s veterinární klinikou v Liberci – Růžodole a MVDr. Čajánková jí poradila, jak s ptákem bezpečně manipulovat. Silný pták byl otřesený, takže se naštěstí převozu příliš nebránil. Obětavá nálezkyně ho tedy v noci přivezla na kliniku. Kromě několika oděrek a známek otřesu kupodivu jeřáb neutrpěl žádné zranění. Na klinice zůstal do rána na pozorování, poté jsme si pro něj přijeli z Archy. Během dne se jeřáb ve voliéře vzpamatoval natolik, že jsme se po poradě s odborníky – ornitology rozhodli co nejdříve ho vypustit do přírody. Jeřábi jsou totiž velmi špatně chovatelní ptáci, kteří v zajetí mnohdy zcela odmítají potravu a rychle podléhají stresu. Proto jsme ve spolupráci s odborníky z České společnosti ornitologické již následující den zajistili jeho převoz na místo vypuštění u Černous na Frýdlantsku. Jeřáb byl předtím v Arše okroužkován, aby ho bylo možné identifikovat při případných pozorováních.

Bezmocné, asi měsíc staré mláďátko kuny skalní našli lidé na jaře 2010 v lese nedaleko Rynoltic. Kuny rodí své mladé v norách, dutinách a jiných teplých úkrytech. Toto mládě ale leželo jen tak na zemi – pravděpodobně ho matka upustila při přenášení do bezpečí. Malý sameček byl zcela zdravý a životaschopný, takže ho matka nejspíš neopustila záměrně.
Mladé kuny jsou poměrně dlouho zcela závislé na matce a tak i jejich umělý odchov je „na dlouhé lokte“. Kuňátko Méďu jsme museli začít kojit speciálním mlékem každé 4 hodiny (i v noci). Postupně jsme přecházeli na mléčnou kaši smíchanou s kočičí konzervou. Po odstavu ve 2 měsících věku začal Méďa baštit především vařené kuřecí krky s přílohou a také syrová rozmražená jednodenní kuřátka.
Doufali jsme, že se časem osamostatní a naučí se lovit, proto jsme mu předkládali i živou potravu (zejména myšky). Méďa se však ukázal jako strašpytel a zcela neschopný lovec – z myší měl hysterické záchvaty a utíkal se před nimi schovat do nejzazšího koutu klece. Bohužel zrovna v tom roce se k nám do stanice nedostalo žádné další kuňátko, se kterým by Méďa mohl „zdivočet“. Nebyl proto schopný naučit se návyky potřebné pro přežití ve volné přírodě a musel zůstat ve stanici. V jiných letech jsme kuňátek mívali více, takže se mladé šelmičky zabavily spolu, neochočily se, od sebe mohly odkoukat také užitečné lovecké dovednosti. Během léta jsme je pak mohli vypustit do přírody, samozřejmě mimo obydlená místa.
Méďa to štěstí neměl a nyní alespoň slouží ve stanici jako ukázka zástupce kunovitých šelem.

Díky odvážnému zásahu náhodného nálezce se podařilo pomoci nemocné samici výra.

Pracovník lesnické firmy procházel v létě 2010 po pastvině nedaleko Hrádku nad Nisou, když ho zaujal neobvyklý výjev – koně útočili na velkého výra, který nebyl schopný létat. Muž duchapřítomně výra odchytil, přestože tento pták může být při manipulaci velmi nebezpečný (byl dokonce zaznamenán i smrtelný úraz ošetřovatele).  Pokud by muž nezasáhl, nejspíš by výra koně udupali. Výr měl na sobě připevněný „batůžek“ – vysílačku, a byl kroužkovaný.

Po převzetí do stanice jsme díky tomu zjistili, že se jedná o samici jménem Kiri, která je sledována v odborném monitorovacím projektu již od roku 2003. Dlouho se nám nedařilo vypátrat, proč Kiri nelétá – žádná zranění nebyla zjištěna, výživný stav nebyl vyloženě špatný.

Po měsíční rehabilitaci byla vypuštěna zpět na hnízdiště, kde na ni netrpělivě čekal její partner. Několik dní se zdálo, že bude v pořádku, záhy však opět přestala létat. Mimoňský veterinář pan MVDr. Tóth zjistil, že je velmi silně napadena vnitřními parazity (předchozí odčervení v Arše bohužel nepomohlo). Proto byla Kiri převezena znovu k nám do stanice a dále se léčila a rehabilitovala.

Poté byl učiněn další pokus o vypuštění na své hnízdiště. Dle dosavadních informací se zdá, že se Kiri vzpamatovala a bude-li jí osud nakloněn, možná se svým partnerem na jaře odchovají mláďata. Držte jim palce.

Zázraky se dějí – srnče přežilo těžké zranění.

V červnu 2009 přivezli lidé do Archy malé srnče, které našli na dálnici u Jeřmanic. Srnče mělo ulomenou dolní čelist, nepochybně po střetu s automobilem. Odchovat i zdravé srnče není vůbec nic jednoduchého, proto jsme tomuto mláděti prakticky nedávali šanci.

Veterinář se přesto rozhodl, že  se o zákrok pokusí. Čelist malé srnečce sdrátoval a my jsme dále už jen zírali, jakou má holka vůli k životu. Nemohla dostatečně otevřít tlamičku, takže jsme jí mohli krmit pouze stříkačkou.

Pojmenovali jsme jí Johanka (podle statečné Johanky z Arku).  Johanka dospěla a kromě toho, že zůstala drobnější, na ní nebylo zhojené zranění vůbec znát.